Vyhlášky regulující mobilní domy v ČR

Vyhlášky představují klíčovou vrstvu právní regulace mobilních domů v České republice. Zatímco stavební zákon stanovuje základní pravidla a rámec, právě prováděcí vyhlášky určují konkrétní technické požadavky, parametry a postupy, které musí splňovat každý mobilní dům umístěný na území ČR. Tyto předpisy pokrývají široké spektrum oblastí od stavebních a požárních požadavků přes hygienické standardy až po bezbariérové užívání staveb. Pro majitele nebo zájemce o mobilní domy je znalost těchto vyhlášek nezbytná, protože jejich nedodržení může vést k odmítnutí kolaudace, pokutám ze strany stavebního úřadu nebo v krajním případě k nařízení odstranění stavby.

Český právní systém prošel v letech 2023-2024 zásadními změnami, které se dotkly i regulace mobilních domů. Nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. nabyl účinnosti již 1. ledna 2024, ale jeho klíčová prováděcí vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu byla vydána až 31. května 2024 a vstoupila v účinnost 1. července 2024. Touto vyhláškou byly zrušeny některé dlouhodobě platné vyhlášky a nahrazeny novými předpisy. Například historicky důležitá vyhláška č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území a vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby byly sloučeny a nahrazeny vyhláškou č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu. Tato reforma přinesla výrazné zjednodušení a liberalizaci stavebních požadavků, což se pozitivně projevilo zejména u rodinných domů a mobilních domů menších rozměrů.

Důležité je si uvědomit, že mobilní domy se v kontextu těchto vyhlášek posuzují odlišně podle toho, zda jsou klasifikovány jako "výrobek plnící funkci stavby" nebo jako klasická stavba. Mobilní dům, který zůstává mobilní (je na podvozku a snadno přemístitelný), může podléhat mírnějším požadavkům než mobilní dům trvale umístěný na základech. Nicméně všechny mobilní domy určené k trvalému nebo rekreačnímu bydlení musí splňovat základní hygienické standardy, požární bezpečnost a v některých případech i požadavky na bezbariérové užívání.

V tomto článku detailně rozebereme všechny klíčové vyhlášky, které se vztahují na mobilní domy v roce 2025. Zaměříme se na vyhlášku č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu, vyhlášku č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb, vyhlášku č. 246/2001 Sb. o požární prevenci a vyhlášku č. 43/2025 Sb. o hygienických limitech pro vnitřní prostředí. U každé vyhlášky uvedeme nejenom její základní náležitosti, ale také přesné citace relevantních paragrafů a praktické vysvětlení, jak se tyto požadavky aplikují na různé typy mobilních domů. Zvláštní pozornost věnujeme změnám, které vstoupily v platnost v letech 2024 a 2025, protože mnoho majitelů mobilních domů ještě pracuje s představami založenými na starších předpisech.

Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu

Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu je nejdůležitějším prováděcím předpisem k novému stavebnímu zákonu č. 283/2021 Sb. Ministerstvo pro místní rozvoj ji vydalo dne 31. května 2024 a nabyla účinnosti 1. července 2024. Tato vyhláška nahradila dvě dosavadní klíčové vyhlášky – vyhlášku č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území a vyhlášku č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. Sloučení těchto předpisů do jednoho dokumentu bylo součástí širší snahy o zjednodušení stavebního práva a odstranění duplicitních nebo nadměrných regulací.

Hlavním cílem vyhlášky č. 146/2024 Sb. je výrazná liberalizace požadavků na výstavbu, zejména v oblasti bytové výstavby a rodinných domů. Pro mobilní domy jsou relevantní především části týkající se umisťování staveb na pozemcích, odstupových vzdáleností od hranic pozemků, požadavků na parkování, připojení na technickou infrastrukturu a některých technických parametrů obytných místností. Ačkoliv vyhláška explicitně nerozlišuje mobilní domy od klasických rodinných domů, její obecná ustanovení se na mobilní domy vztahují v rozsahu, v jakém jsou klasifikovány jako stavby podle stavebního zákona.

Významnou změnou je úprava systému odstupových vzdáleností staveb. Zatímco podle staré vyhlášky č. 501/2006 Sb. se odstupy počítaly pomocí složitého systému takzvaných sklopných výšek, nová vyhláška zavádí jednoduché pravidlo minimální vzdálenosti 2 metry od hranice pozemku. Toto zjednodušení výrazně ulehčuje plánování umístění mobilního domu na pozemku a snižuje riziko chyb v projektové dokumentaci.

Odstupové vzdálenosti staveb podle § 5 vyhlášky č. 146/2024 Sb.

Ustanovení § 5 vyhlášky č. 146/2024 Sb. stanovuje základní pravidlo pro umisťování staveb na pozemcích. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu musí být stavba umístěna minimálně 2 metry od hranice pozemku, s výjimkou hranice s pozemkem veřejného prostranství. Toto pravidlo platí pro všechny nadzemní stavby včetně mobilních domů určených k bydlení nebo rekreaci. Vzdálenost 2 metry se měří kolmo od nejbližšího bodu stavby k hranici pozemku, přičemž zahrnuje veškeré nadzemní konstrukce včetně střešních přesahů, balkonů, teras nebo schodišť.

Vyhláška však stanovuje několik výjimek, kdy není nutné dodržet minimální vzdálenost 2 metry. První výjimka se týká nízких staveb: pokud je výška stavby v místě nejbližším k hranici pozemku menší než 2 metry, nemusí být dodržena minimální odstupová vzdálenost. Tato výjimka může být relevantní například pro nízké přístavby k mobilnímu domu, skladové boudy, altány nebo terasy se zastřešením nižším než 2 metry. Druhá výjimka se vztahuje na technickou infrastrukturu – odstup není vyžadován u inženýrských sítí, komunikací, opěrných zdí nebo protihlukových bariér. Třetí výjimka umožňuje umístění stavby blíže než 2 metry od hranice, pokud je takové umístění v dané lokalitě obvyklé a odpovídá charakteru okolní zástavby. Tato výjimka je důležitá zejména v hustě zastavěných oblastech nebo v tradičních vesnicích, kde historicky domy stojí těsně vedle sebe.

Pokud stavebník zamýšlí umístit mobilní dům v menší vzdálenosti než 2 metry od hranice pozemku bez splnění některé z výše uvedených výjimek, je podle § 5 odst. 2 vyhlášky nutné získat písemný souhlas vlastníka sousední nemovitosti. Tento souhlas musí být součástí žádosti o územní souhlas nebo ohlášení stavby. V praxi doporučujeme, aby podpis souseda byl úředně ověřen notářem nebo u obecního úřadu, což předejde případným pozdějším sporům o pravost podpisu. Je důležité si uvědomit, že souhlas souseda neznamená automatické povolení stavby – stavební úřad dále posuzuje, zda umístění stavby v kratší vzdálenosti nenarušuje požární bezpečnost, hygienické podmínky, oslunění sousedních pozemků nebo možnost budoucí výstavby na sousedním pozemku.

Požární odstupy mezi stavbami

Kromě minimálního odstupu 2 metry od hranice pozemku stanoveného vyhláškou č. 146/2024 Sb. je třeba respektovat také požární odstupy mezi stavbami, které se řídí normou ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Tato norma není právně závazným předpisem, ale při posuzování požární bezpečnosti v rámci stavebního řízení se na ni odvolávají projektanti, hasiči i stavební úřady, a tedy její dodržení je v praxi povinné.

Požární odstup je minimální vzdálenost mezi dvěma stavbami, která zajišťuje, že při požáru v jedné stavbě nedojde k přenosu ohně sáláním tepla na druhou stavbu. Velikost požárního odstupu závisí na třech hlavních faktorech: na stupni požární bezpečnosti obou staveb (tedy hořlavosti jejich konstrukcí), na velikosti požárně otevřených ploch ve fasádách (okna, dveře, větrací otvory) a na požární odolnosti stěn mezi budovami.

U mobilních domů s dřevěnou konstrukcí, která je klasifikována do vyšších stupňů hořlavosti (obvykle stupeň II nebo III podle ČSN 73 0802), jsou požární odstupy větší než u staveb s nehořlavými konstrukcemi. Standardně se požární odstup mezi dvěma rodinnými domy pohybuje v rozmezí 4 až 7 metrů. Přesná hodnota závisí na konstrukci obou objektů a umístění oken a dveří v jejich fasádách. Například pokud jsou oba mobilní domy z hořlavého materiálu a mají velká okna směřující k sobě, požární odstup může dosáhnout až 7 metrů. Pokud je v mobilním domě použita požární stěna s požární odolností minimálně EI 30 (odolnost 30 minut proti průchodu ohně a kouře), lze požární odstup výrazně snížit, v extrémním případě až na hranici pozemku. Toto řešení však vyžaduje detailní projektování autorizovanou osobou v oblasti požární ochrany staveb a schválení hasičským záchranným sborem.

V praxi to znamená, že i když vyhláška č. 146/2024 Sb. umožňuje umístit mobilní dům 2 metry od hranice pozemku se souhlasem souseda, požární odstupy mohou vyžadovat větší vzdálenost od sousední stavby. Pokud má soused na svém pozemku v těsné blízkosti hranice stávající rodinný dům, musíte respektovat požární odstup, který může být například 5 metrů. Kombinace obou požadavků může vést k tomu, že mobilní dům bude muset být umístěn dále od hranice, než by teoreticky umožňovaly jen stavební předpisy.

Parkování a parkovací stání podle § 7 a přílohy č. 1 vyhlášky

Vyhláška č. 146/2024 Sb. výrazně zjednodušuje a liberalizuje požadavky na zajištění parkovacích stání u obytných staveb. Podle § 7 odst. 1 se pro stavby určené k bydlení nebo jejich změnám projektuje a buduje parkovací stání podle přílohy č. 1 této vyhlášky. Pro rodinné domy a mobilní domy určené k trvalému bydlení stanovuje příloha č. 1 požadavek na jedno parkovací stání na každých 120 m² užitné plochy.

U typického mobilního domu o ploše 50 m² to znamená požadavek na jedno parkovací místo. I u většího mobilního domu o ploše 100 m² postačí rovněž jedno parkovací místo, protože až při překročení 120 m² užitné plochy vzniká povinnost zřídit druhé parkovací stání. Toto pravidlo je výrazně mírnější než předchozí požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb., která vyžadovala dvě parkovací místa na jeden rodinný dům bez ohledu na jeho velikost. Snížení požadavku na parkování reaguje na realitu mnoha domácností, kde je pouze jedno auto, a uvolňuje prostor na pozemcích pro jiné účely například zahradu, terasu nebo dětské hřiště.

Důležitou novinkou je flexibilita v umístění parkovacích stání. Podle § 7 odst. 2 může být parkovací stání situováno přímo na pozemku stavby, v budově formou garáže nebo na samostatném pozemku ve vzdálenosti do 300 metrů od stavby, měřeno nejkratší pěší trasou po veřejně přístupných komunikacích. Tato flexibilita výrazně usnadňuje umístění mobilního domu i na menších pozemcích, kde není prostor pro vyhrazené parkovací stání. Pokud je v dostupné vzdálenosti veřejné parkoviště nebo máte možnost parkovat na jiném pozemku (například pronajatém), splníte tím zákonný požadavek na parkování, aniž byste museli budovat parkoviště na vlastním pozemku.

Minimální rozměr jednoho kolmého parkovacího stání činí podle přílohy č. 1 vyhlášky 2,5 metru na šířku a 5 metrů na délku. Pro podélné parkování je nutná délka minimálně 6 metrů. Parkovací stání musí mít zpevněný povrch, kterým může být asfalt, betonová dlažba, zámková dlažba, travní dlažba (zatravňovací tvárnice) nebo jiný materiál umožňující vsakování dešťové vody. Štěrkový povrch není považován za dostačující a stavební úřad jej může odmítnout jako nevyhovující, zejména kvůli prašnosti a rozbřednutí v období dešťů.

Přístup k parkovacím stáním musí být zajištěn z veřejné komunikace nebo ze společné příjezdové cesty s minimální šířkou 3 metry, aby byl umožněn bezpečný vjezd a výjezd vozidel. V případě parkování pro osoby se sníženou mobilitou (pokud je v mobilním domě bydlící osoba s průkazem ZTP nebo ZTP/P) je nutné dodržet zvýšené rozměry stání 3,5 × 5 metrů a zajistit bezbariérový přístup k objektu.

Vyhláška také dává obcím možnost upravit parkovací standardy prostřednictvím územně plánovací dokumentace. Podle § 7 odst. 3 může obec formou procentuální korekce v rozmezí 50 % až 150 % základního normativu zohlednit místní podmínky. V centrech měst s dobrou dopravní obslužností může obec snížit požadavek na parkování až o polovinu (například místo 1 stání jen 0,5 stání na dům), zatímco v okrajových částech s horší dostupností veřejné dopravy může naopak požadavky zvýšit (například 1,5 stání na dům). Před zahájením projektu doporučujeme ověřit na místním stavebním úřadě, zda obec využila této možnosti a stanovila vlastní parkovací standardy.

Připojení na technickou infrastrukturu

Mobilní domy sloužící k bydlení nebo rekreaci musí být podle § 11 vyhlášky č. 146/2024 Sb. připojeny na sítě technické infrastruktury, pokud na pozemku nejsou alternativní zařízení k zásobování vodou, odvádění odpadních vod a dodávce energií. Technická infrastruktura zahrnuje zejména vodovod, kanalizaci, elektrickou energii, plyn a telekomunikační sítě. Způsob připojení závisí na dostupnosti těchto sítí v lokalitě a na typu mobilního domu.

Zásobování pitnou vodou může být zajištěno třemi způsoby. První a preferovanou variantou je připojení na veřejný vodovod provozovaný místní vodárenskou společností. Toto řešení zajišťuje stabilní dodávku pitné vody garantované kvality a je vyžadováno zejména u mobilních domů určených k trvalému bydlení. Připojení na vodovod se realizuje vodovodní přípojkou, kterou projektuje a buduje provozovatel vodovodu na základě smlouvy o připojení. Náklady na vodovodní přípojku se pohybují obvykle mezi 30 000 až 80 000 Kč v závislosti na vzdálenosti od hlavního řadu a průměru přípojky.

Druhou variantou je vlastní zdroj vody, nejčastěji studna. Pokud je mobilní dům zásobován ze studny, musí být provedena laboratorní analýza kvality vody, která ověří splnění limitů pro pitnou vodu podle vyhlášky č. 43/2025 Sb. o hygienických limitech pro vnitřní prostředí (dříve vyhláška č. 252/2004 Sb. o hygienických požadavcích na pitnou vodu). Rozbor vody je nutné opakovat minimálně jednou ročně a jeho výsledky archivovat pro případné kontroly hygienické stanice. Vydatnost studny musí být dostatečná pro pokrytí potřeby minimálně 100 litrů vody na osobu a den, což u čtyřčlenné domácnosti odpovídá 400 litrům denně. Náklady na vybudování studny se pohybují v rozmezí 50 000 až 150 000 Kč v závislosti na hloubce hladiny podzemní vody.

Třetí, dočasnou variantou je zásobování vodou z cisterny. Toto řešení je akceptovatelné pouze pro rekreační mobilní domy využívané sezónně a není považováno za trvalé řešení vhodné pro celoroční bydlení. Cisterna musí být vyrobena z materiálu vhodného pro pitnou vodu (polyethylen, nerez), pravidelně čištěna a dezinfikována.

Odvádění odpadních vod se řídí vyhláškou č. 401/2015 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod. Primárně je vyžadováno napojení na veřejnou kanalizaci, pokud je v dosahu pozemku. Pokud veřejná kanalizace není dostupná, jsou přípustná alternativní řešení.

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV) představuje nejčastější alternativu k veřejné kanalizaci. Tyto zařízení čistí odpadní vody biologickým procesem a vyčištěná voda je následně vypouštěna do vsakovacího objektu, drenáže nebo vodního toku (s povolením vodoprávního úřadu). Účinnost čištění musí splňovat limity stanovené vyhláškou č. 401/2015 Sb., obvykle snížení znečištění na méně než 20 mg/l BSK5 a 50 mg/l CHSK. Domovní ČOV vyžaduje pravidelnou údržbu (odkalování 1× až 2× ročně) a roční kontrolu oprávněnou osobou s vystavením revizní zprávy. Pořizovací náklady na domovní ČOV se pohybují mezi 60 000 až 150 000 Kč včetně montáže, provozní náklady činí asi 2 000 až 5 000 Kč ročně.

Nepropustná jímka na odpadní vody je povolena pouze jako dočasné řešení nebo v případech, kdy není možné realizovat domovní ČOV ani napojení na kanalizaci. Jímka musí být vyrobena z nepropustného materiálu (plastová nebo betonová se spolehlivou hydroizolací), vybavena odvětráním a pravidelně vyvážena specializovanou firmou. Frekvence vyvážení závisí na objemu jímky a spotřebě vody, obvykle je nutné vyvážení jednou za 2 až 6 týdnů. Náklady na vyvážení činí obvykle 500 až 1 000 Kč za kubík. Zastaralé septiky a žumpy, které umožňovaly částečný vsak odpadních vod do půdy, již nejsou podle současných předpisů přípustné a jejich provozovatelé jsou povinni je nahradit domovní ČOV nebo nepropustnou jímkou.

Dodávka elektrické energie je nezbytná pro všechny mobilní domy určené k trvalému bydlení i pro většinu rekreačních objektů. Mobilní dům musí být vybaven elektroinstalací splňující požadavky norem řady ČSN 33 2000-4 (ochrana před úrazem elektrickým proudem) a ČSN 33 2000-5 (výběr a stavba elektrických zařízení). Připojení na distribuční soustavu elektřiny zajišťuje místní distributor (ČEZ Distribuce, E.ON, PRE) po podání žádosti o připojení a uzavření smlouvy o připojení. Elektroinstalace v mobilním domě musí být před prvním zapojením do sítě zkontrolována revizním technikem, který vydá revizní zprávu potvrzující bezpečnost a funkčnost instalace. Revize elektroinstalace se následně opakuje v pravidelných intervalech – u objektů bez hromosvodu jednou za 5 let, u objektů s hromosvodem jednou za 2 roky.

Alternativou k připojení na rozvodnou síť je off-grid systém využívající fotovoltaické panely a bateriové úložiště. Toto řešení je vhodné zejména pro rekreační mobilní domy v odlehlých lokalitách, kde by bylo připojení na síť příliš nákladné (nad 200 000 Kč). Kapacita fotovoltaického systému by měla odpovídat spotřebě domu, obvykle 3 až 5 kWp (kilowatt peak) pro standardní rekreační objekt s baterií o kapacitě 5 až 10 kWh. Investice do off-grid systému se pohybuje v rozmezí 150 000 až 400 000 Kč podle výkonu a kapacity.

Vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb

Vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb je klíčovým předpisem stanovujícím podrobné technické požadavky na požární bezpečnost staveb. Tuto vyhlášku vydalo Ministerstvo vnitra podle zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. července 2008 a od té doby prošla několika novelami, z nichž poslední byla provedena vyhláškou č. 232/2023 Sb., která nabyla účinnosti částečně 1. srpna 2023 a částečně 1. ledna 2025.

Pro mobilní domy jsou relevantní ustanovení týkající se požárních úseků, únikových cest, požárně otevřených ploch, umístění hasicích přístrojů, instalace autonomních detektorů kouře a požadavků na elektrické rozvody a spotřebiče. Vyhláška rozlišuje požadavky podle typu objektu a jeho velikosti – jiné požadavky platí pro malé rodinné domy do 200 m² zastavěné plochy, jiné pro větší obytné budovy nebo objekty se zvýšeným požárním rizikem.

Požární úseky a únikové cesty podle § 8 až § 12 vyhlášky

Požární úsek je podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 23/2008 Sb. prostorově uzavřená část stavby oddělená požárně dělicími konstrukcemi. Mobilní dům do 200 m² zastavěné plochy je obvykle považován za jeden požární úsek. Z každé obytné místnosti musí vést úniková cesta, kterou může být východ přímo ven nebo přes chodbu a předsíň k hlavnímu vchodu. Maximální délka únikové cesty v mobilním domě nesmí překročit 30 metrů, což je u typických velikostí do 55 m² automaticky splněno.

Podle § 8 odst. 1 vyhlášky musí být únikové cesty vedeny tak, aby v případě požáru umožnily bezpečnou a včasnou evakuaci všech osob ze stavby. V mobilních domech se obvykle předpokládá, že evakuace bude trvat maximálně 2 až 3 minuty. Únikové cesty nesmějí být zúženy nábytkem nebo jinými překážkami a musejí být neustále volně průchodné. Minimální šířka únikové cesty činí 0,9 metru pro chodby a 0,8 metru pro dveře, což odpovídá standardním rozměrům bytových dveří.

Dveře na únikových cestách musejí být podle § 9 odst. 3 otvíravé ve směru úniku (tedy ven z budovy) a nesmějí být uzamčeny způsobem, který by znemožnil rychlou evakuaci bez klíče. V praxi to znamená, že vchodové dveře mobilního domu mohou být zamčeny na cylindrickou vložku s knoflíkem (otevíratelné zevnitř bez klíče) nebo s bezpečnostním kováním umožňujícím otevření bez klíče z vnitřní strany, ale nesmějí být zamčeny pouze na klíč nebo na zástrčku bez možnosti otevření zevnitř.

Schody na únikových cestách musejí splňovat podle § 10 odst. 2 vyhlášky požadavky na geometrii – šířku stupně minimálně 0,25 m a výšku stupně maximálně 0,19 m. Tento požadavek je relevantnější pro mobilní domy s podkrovím, kde vnitřní schodiště může sloužit jako úniková cesta. Pro venkovní vstupní schody k mobilnímu domu platí mírnější požadavky – výška stupně může být až 0,18 m při dodržení dostatečné šířky stupně.

Požární odolnost a hořlavost konstrukcí

Vyhláška č. 23/2008 Sb. nestanovuje přímo požadavky na požární odolnost a hořlavost konstrukcí – tyto požadavky vycházejí z normy ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb, která klasifikuje stavby do stupňů požární bezpečnosti (I až V) podle druhu konstrukcí a jejich hořlavosti. Pro mobilní domy s dřevěnou konstrukcí je typická klasifikace do stupně požární bezpečnosti II nebo III, což znamená, že nosné konstrukce jsou z hořlavých materiálů (dřevo), ale požárně dělicí konstrukce (stěny oddělující požární úseky) musejí mít požární odolnost minimálně 30 minut.

V praxi to pro mobilní domy znamená následující: Pokud je mobilní dům jednopodlažní a tvoří jeden požární úsek, nejsou kladeny zvláštní požadavky na požární odolnost vnitřních stěn. Pokud má mobilní dům více podlaží nebo je rozdělen na více požárních úseků (například oddělené bytové jednotky), stěny mezi těmito úseky musejí mít požární odolnost minimálně EI 30, což znamená, že udrží oheň a kouř po dobu 30 minut. Tato požární odolnost se dosahuje použitím dvojité opláštění sádrokartonovými deskami nebo použitím požárně odolných desek Fermacell.

Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. musejí být požárně nebezpečné prostory (kotelny, sklady hořlavých látek) odděleny od ostatních prostor požárními stěnami a stropy s požární odolností minimálně 30 minut. V mobilních domech je toto ustanovení relevantní zejména pro kotelny s kotlem na tuhá paliva (dřevo, uhlí) nebo pro sklady paliva. Elektrické kotle nebo plynové kotle s uzavřenou spalovací komorou nepodléhají této povinnosti a mohou být umístěny v libovolné technické místnosti.

Instalace hasicích přístrojů a autonomních detektorů kouře

Podle § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb. o požární prevenci (viz níže) musejí být všechny stavby určené k bydlení vybaveny přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností minimálně 21A. V praxi to znamená, že v mobilním domě musí být umístěn minimálně jeden hasicí přístroj o hmotnosti náplně minimálně 6 kg (práškový) nebo 6 litrů (pěnový, vodní). Hasicí přístroj musí být umístěn na viditelném a snadno dostupném místě, obvykle v předsíni nebo v kuchyni, a maximálně 1,5 metru nad podlahou. Hasicí přístroj musí být pravidelně kontrolován a revidován oprávněnou osobou jednou za 2 roky, přičemž platnost revize je vyznačena štítkem na přístroji.

Kromě hasicích přístrojů jsou podle novely vyhlášky č. 23/2008 Sb. provedené vyhláškou č. 232/2023 Sb. povinné také autonomní detektory kouře v obytných místnostech. Podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 23/2008 Sb., který nabyl účinnosti 1. srpna 2023, musejí být rodinné domy vybaveny autonomními detektory kouře a hlášiči požáru umístěnými minimálně v každé ložnici a na každé únikové cestě (chodby, schodiště). Autonomní detektor kouře funguje na baterie (životnost 1 až 10 let podle typu) nebo je připojen na elektrickou síť, a při detekci kouře vydává hlasitý zvukový signál upozorňující obyvatele na požár. Cena jednoho autonomního detektoru kouře se pohybuje v rozmezí 200 až 800 Kč podle značky a funkcí.

V mobilních domech doporučujeme instalaci detektorů kouře minimálně v následujících místech: v každé ložnici, v obývacím pokoji, na chodbě vedoucí k ložnicím a případně v kuchyni (pokud je oddělená). Detektory by měly být umístěny na stropě nebo na stěně maximálně 30 cm pod stropem, protože kouř stoupá vzhůru. V kuchyni je vhodnější použít tepelný detektor místo kouřového, aby nedocházelo k častým planým poplachům při běžném vaření.

Elektrické rozvody a spotřebiče

Vyhláška č. 23/2008 Sb. v § 16 odkazuje na normy řady ČSN 33 2000 pro zajištění požární bezpečnosti elektrických rozvodů a spotřebičů. Elektroinstalace v mobilním domě musí být provedena kvalifikovaným elektrikářem podle platných norem, což zahrnuje použití vodičů s dostatečným průřezem (minimálně 1,5 mm² pro osvětlení, 2,5 mm² pro zásuvky), instalaci jističů odpovídajících zatížení každého okruhu a instalaci proudového chrániče (RCD) s vypínacím proudem maximálně 30 mA na ochranu před úrazem elektrickým proudem.

Podle § 17 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. nesmějí být elektrické spotřebiče (zejména ohřívače, varné desky, elektrické kotle) umístěny v blízkosti hořlavých materiálů, pokud není dodržena bezpečná vzdálenost nebo použita tepelná izolace. Konkrétně to znamená, že elektrická varná deska musí mít nad sebou minimálně 65 cm volného prostoru k digestoři nebo k hořlavým skříňkám, nebo musí být použita nehořlavá ochranná deska. Elektrické konvektory a radiátory musejí být umístěny minimálně 10 cm od záclony, nábytku nebo jiných hořlavých předmětů.

Vyhláška č. 246/2001 Sb. o požární prevenci

Vyhláška č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, označovaná jako vyhláška o požární prevenci, je dalším klíčovým předpisem v oblasti požární ochrany staveb. Tuto vyhlášku vydalo Ministerstvo vnitra podle zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně a stanovuje obecné povinnosti provozovatelů staveb a vlastníků nemovitostí v oblasti prevence požárů, evakuace osob a organizace požární ochrany.

Vyhláška nabyla účinnosti 21. srpna 2001 a od té doby prošla několika novelami, z nichž poslední byla provedena vyhláškou č. 221/2014 Sb. a vyhláškou č. 19/2021 Sb. Pro majitele mobilních domů jsou relevantní ustanovení o povinnosti vybavení hasicími přístroji, označení únikových cest, evakuačních plánech a dodržování protipožárních opatření při používání otevřeného ohně a elektrických spotřebičů.

Vybavení hasicími přístroji podle § 4 a přílohy č. 1 vyhlášky

Podle § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb. a přílohy č. 1 této vyhlášky musí být všechny stavby určené k bydlení vybaveny přenosnými hasicími přístroji odpovídajícího druhu a hasební schopnosti. Pro rodinné domy a mobilní domy je stanoven požadavek na hasicí schopnost minimálně 21A, což odpovídá přenosnému práškovému hasicímu přístroji s náplní 6 kg nebo pěnovému/vodnímu hasicímu přístroji s náplní 6 litrů.

Hasicí přístroj musí být umístěn na viditelném a snadno dostupném místě, obvykle v předsíni, na chodbě nebo v kuchyni. Maximální výška umístění je 1,5 metru nad podlahou k hornímu okraji přístroje, aby byl dosažitelný i pro děti a osoby menší postavy. Hasicí přístroj nesmí být zakryt nábytkem, dekoracemi nebo jinými předměty a měl by být označen štítkem nebo piktogramem "Hasicí přístroj".

Podle § 4 odst. 3 vyhlášky musí být hasicí přístroje udržovány v provozuschopném stavu, což zahrnuje pravidelnou revizi oprávněnou osobou jednou za 2 roky (u CO2 přístrojů jednou ročně) a kontrolu tlakového manometru minimálně jednou ročně vlastníkem. Revize hasicího přístroje zahrnuje kontrolu těsnosti, stavu nátěru, čitelnosti štítků a tlaku v lahvi. Revizní technik po kontrole umístí na přístroj revizní štítek s datem provedení revize a datem další plánované revize. Náklady na revizi hasicího přístroje se pohybují v rozmezí 150 až 300 Kč za kus.

V praxi doporučujeme v mobilních domech instalaci minimálně jednoho práškového hasicího přístroje 6 kg s hasicí schopností 34A (přesahuje zákonné minimum 21A) umístěného v předsíni nebo na chodbě, a případně druhého menšího hasicího přístroje 2 kg v kuchyni pro rychlý zásah při vzniku požáru při vaření.

Označení únikových cest a evakuační plány podle § 13 a § 33 vyhlášky

Podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb. musejí být únikové cesty trvale volně průchodné a označeny bezpečnostními značkami. V rodinných domech a mobilních domech do 200 m² zastavěné plochy není povinnost označení únikových cest bezpečnostními značkami, protože evakuační cesty jsou zřejmé a jednoduché. Tato povinnost se vztahuje na větší bytové domy, hotely a veřejné budovy.

Evakuační plán podle § 33 odst. 1 vyhlášky je grafické znázornění půdorysu objektu s vyznačením únikových cest, umístění hasicích přístrojů, hydrantů, hlavních uzávěrů inženýrských sítí a shromažďovacích míst. Povinnost vypracovat a vyvěsit evakuační plán se vztahuje pouze na stavby s komplikovanými evakuačními podmínkami, kterými jsou podle přílohy č. 4 vyhlášky objekty s více než 200 osobami, objekty s ložnicemi pro více než 20 osob nebo objekty vyšší než 22,5 metrů. Běžné rodinné domy a mobilní domy nepodléhají této povinnosti.

Nicméně i v rodinných domech a mobilních domech je vhodné mít připravený jednoduchý evakuační plán, zejména pokud v domě bydlí děti nebo starší osoby. Evakuační plán by měl minimálně obsahovat informaci, kudy se evakuovat (hlavní vchod, záložní východ oknem), kde se shromáždit po evakuaci (místo mimo dosah požáru, například před brankou) a telefonní číslo na tísňovou linku hasičů 150 nebo jednotné evropské číslo tísňového volání 112.

Protipožární opatření při používání otevřeného ohně a elektrických spotřebičů

Vyhláška č. 246/2001 Sb. v § 2 až § 7 stanovuje obecné povinnosti při zacházení s otevřeným ohněm, kouřením a provozem spotřebičů. Podle § 2 odst. 1 je zakázáno zacházet s otevřeným ohněm, kouřit nebo jinak manipulovat se zdroji zapálení na místech, kde by to mohlo způsobit požár. V mobilních domech to konkrétně znamená zákaz kouření v ložnicích s textiliemi, zákaz používání svíček v blízkosti záclon nebo lehkovesnéých materiálů a zákaz skladování hořlavých látek (benzín, nafta, barvy) v blízkosti zdrojů tepla.

Podle § 5 odst. 1 vyhlášky musí být elektrické spotřebiče používány v souladu s návodem výrobce a nesmějí být ponechány bez dozoru v provozu, pokud to není výslovně uvedeno v návodu. Toto ustanovení se vztahuje zejména na varné desky, elektrické vařiče, elektrické konvektory a další spotřebiče s vysokým příkonem nebo otevřeným topným tělesem. V praxi to znamená, že když odcházíte z mobilního domu, měli byste vypnout varnou desku, konvektory, žehličku a jiné podobné spotřebiče. Ponechat v provozu můžete pouze spotřebiče určené k trvalému provozu, jako jsou ledničky, mrazáky, bojlery nebo centrální topení s termostatem.

Podle § 6 odst. 2 vyhlášky je zakázáno používat elektrické spotřebiče s poškozeným přívodním kabelem nebo se zápornou vlastností (jiskření, přehřívání, zápach spáleniny). V praxi to znamená povinnost pravidelně kontrolovat stav elektrických spotřebičů a kabelů a okamžitě vyřadit z provozu spotřebiče, které vykazují známky závady.

Vyhláška č. 43/2025 Sb. o hygienických limitech pro vnitřní prostředí

Vyhláška č. 43/2025 Sb. o stanovení hygienických limitů chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb je nejnovějším předpisem v oblasti ochrany zdraví ve vnitřním prostředí budov. Tato vyhláška nahradila s účinností od 1. března 2025 předchozí vyhlášku č. 6/2003 Sb. a přinesla aktualizované limity pro kvalitu vzduchu, teplotní podmínky, hluk a další parametry ovlivňující zdraví a pohodu obyvatel.

Pro mobilní domy jsou relevantní požadavky na větrání obytných místností, minimální teploty v topném období, maximální koncentrace oxidu uhličitého (CO₂), přípustné hladiny hluku z technických zařízení a limity pro škodlivé látky ve vzduchu jako jsou formaldehyd, těkavé organické látky (VOC) nebo vlákna azbestu.

Větrání a kvalita vzduchu podle § 3 a § 4 vyhlášky

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 43/2025 Sb. musí být obytné místnosti (ložnice, obývací pokoje) vybaveny přirozeným nebo nuceným větráním zajišťujícím dodávku čerstvého vzduchu v množství minimálně 25 m³ na osobu za hodinu při dlouhodobém pobytu. Tento požadavek vychází z nutnosti zajistit dostatečnou výměnu vzduchu pro odstranění oxidu uhličitého produkovaného dýcháním, vlhkosti z dýchání a pocení a pachů.

Přirozené větrání se realizuje otevíratelnými okny, které umožňují intenzivní výměnu vzduchu při otevření. Velikost otevíratelné plochy oken by měla odpovídat minimálně 1/10 podlahové plochy místnosti. Pro ložnici o ploše 15 m² to znamená minimálně 1,5 m² otevíratelné plochy okna, což odpovídá standardnímu oknu 1,2 × 1,2 metru s otevíratelnými křídly.

Nucené větrání (vzduchotechnika) se používá v případech, kdy přirozené větrání okny není dostatečné nebo je nevhodné z důvodu hluku, prachu nebo extrémních teplot venku. Nucené větrání může být realizováno jednoduchým odtahovým ventilátorem v koupelně a na WC (minimální výkon 50 m³/h pro koupelnu, 25 m³/h pro WC) nebo komplexním systémem s rekuperací tepla, který kromě výměny vzduchu také předehřívá přiváděný čerstvý vzduch teplem z odváděného vzduchu, čímž výrazně snižuje tepelné ztráty.

Podle § 4 odst. 1 vyhlášky nesmí koncentrace oxidu uhličitého (CO₂) v obytných místnostech při běžném užívání překročit průměrnou hodnotu 1 200 ppm (parts per million, částic na milion), přičemž krátkodobý špičkový limit je 2 500 ppm. Venkovní vzduch má přirozenou koncentraci CO₂ kolem 400 až 450 ppm. Koncentrace nad 1 000 ppm způsobuje únavu, bolesti hlavy a snížení koncentrace, koncentrace nad 1 200 ppm je považována za zdraví škodlivou při dlouhodobém působení. V praxi to znamená, že při pobytu více osob v jedné místnosti (například při spaní dvou až tří osob v ložnici) je nutné zajistit dostatečné větrání buď průběžným otevřením ventilačních otvorů v oknech nebo instalací nuceného větrání s časovým spínačem nebo senzorem CO₂.

Teplotní podmínky a vytápění podle § 5 vyhlášky

Podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 43/2025 Sb. musí být v obytných místnostech v topném období (obvykle od 1. září do 31. května) zajištěna minimální teplota vzduchu 20 °C při venkovní teplotě −15 °C. Tato hodnota vychází z tepelně technického výpočtu a zajišťuje tepelnou pohodu obyvatel při běžném oblečení a běžné aktivitě (sezení, čtení, sledování televize). Pro ložnice se doporučuje nižší teplota 18 °C, která je považována za optimální pro kvalitní spánek.

Splnění tohoto požadavku vyžaduje dostatečné zateplení mobilního domu a odpovídající výkon vytápěcího systému. Pro mobilní dům o ploše 50 m² s dobrou tepelnou izolací (součinitel prostupu tepla U ≤ 0,20 W/(m²·K)) se tepelná ztráta při venkovní teplotě −15 °C pohybuje kolem 3 až 4 kW, což určuje minimální požadovaný výkon topného systému.

Topný systém může být realizován několika způsoby. Elektrické přímotopy (konvektory, sálavé panely) jsou nejjednodušším řešením s nízkou pořizovací cenou (5 000 až 15 000 Kč), ale s vysokými provozními náklady při celoročním topení (asi 25 000 až 40 000 Kč ročně při ceně elektřiny 6 Kč/kWh). Tepelné čerpadlo vzduch-voda nebo vzduch-vzduch nabízí nižší provozní náklady (asi 10 000 až 20 000 Kč ročně), ale vyšší investici (80 000 až 250 000 Kč). Plynový kondenzační kotel je vhodný pokud je na pozemku přípojka zemního plynu, provozní náklady činí asi 15 000 až 25 000 Kč ročně při ceně plynu 2,5 Kč/kWh, pořizovací cena kotle je 30 000 až 80 000 Kč. Kotel na tuhá paliva (dřevo, pelety) má nízké provozní náklady při vlastním dřevě (5 000 až 15 000 Kč ročně), ale vyžaduje ruční obsluhu a pravidelné doplňování paliva.

Limity pro škodlivé látky ve vzduchu podle § 6 a přílohy č. 1 vyhlášky

Vyhláška č. 43/2025 Sb. v příloze č. 1 stanovuje maximální přípustné koncentrace (limity) pro desítky chemických látek, které se mohou vyskytovat ve vnitřním prostředí budov. Pro mobilní domy jsou nejrelevantnější následující látky:

Formaldehyd je těkavá organická látka uvolňovaná z některých stavebních materiálů, zejména ze starších dřevotřískových desek, překližek a laminátových podlah vyrobených před rokem 2010. Maximální přípustná koncentrace formaldehydu ve vnitřním vzduchu činí podle vyhlášky 50 μg/m³ (mikrogramů na metr krychlový vzduchu) jako hodinový limit. Při překročení tohoto limitu dochází k podráždění očí, nosu a dýchacích cest. Moderní certifikované stavební materiály s označením E1 nebo E0 uvolňují formaldehyd v množství výrazně pod tímto limitem. Pokud používáte starší nebo nekvalitní materiály, doporučujeme zajistit dostatečné větrání zejména v prvních měsících po výstavbě nebo rekonstrukci, kdy je emise formaldehydu nejvyšší.

Těkavé organické látky (VOC) jsou souhrnné označení pro stovky chemických sloučenin uvolňovaných z barev, laků, lepidel, čisticích prostředků a kosmetiky. Vyhláška č. 43/2025 Sb. stanovuje specifické limity pro jednotlivé VOC látky (například benzen 5 μg/m³, toluen 300 μg/m³, ethylbenzen 200 μg/m³) místo celkového limitu TVOC. Při malování nebo lepení podlahových krytin může koncentrace VOC krátkodobě vystoupat až na tisíce μg/m³, proto je nutné zajistit intenzivní větrání po dobu minimálně 2 až 4 týdnů po dokončení prací. Při výběru barev a laků doporučujeme preferovat výrobky s ekologickými certifikáty (Ekologicky šetrný výrobek, Modrý anděl, Nordic Swan), které garantují nízkou emisi VOC.

Azbestová vlákna jsou nebezpečná karcinogenní látka, která se v minulosti používala v izolačních materiálech, eternitových střechách a podlahových krytinách. Vyhláška č. 43/2025 Sb. stanovuje maximální přípustnou koncentraci azbestových vláken 1 000 vláken na metr krychlový vzduchu. V mobilních domech vyrobených po roce 2005 by neměl být azbest přítomen, protože jeho použití bylo v ČR zakázáno od roku 2005. Pokud renovujete starší mobilní dům vyrobený před rokem 2005, doporučujeme před zahájením prací provést diagnostiku přítomnosti azbestu a případné sanační práce svěřit specializované firmě s oprávněním k nakládání s azbestem.

Bezbariérové užívání mobilních domů – aktuální stav po zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb.

Vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb byla s účinností od 1. ledna 2024 zrušena novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. Požadavky na bezbariérové užívání staveb jsou nyní upraveny vyhláškou č. 146/2024 Sb. v § 29 a dále podrobně rozpracovány v české technické normě ČSN 73 4001 Bezbariérové užívání staveb.

Pro rodinné domy a mobilní domy určené k bydlení jedné rodiny platí podle § 29 odst. 2 vyhlášky č. 146/2024 Sb. povinnost bezbariérového řešení pouze v případě, že v domě trvale bydlí nebo se očekává trvalý pobyt osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace. V praxi to znamená, že pokud stavíte mobilní dům pro běžnou rodinu bez zdravotních omezení, nemusíte řešit bezbariérový přístup. Pokud však v rodině je nebo bude osoba s průkazem ZTP nebo ZTP/P, dítě na vozíku nebo starší osoba s pohybovými obtížemi, je nutné zajistit bezbariérový přístup minimálně do jednoho pokoje, koupelny a WC.

Bezbariérový přístup podle ČSN 73 4001 zahrnuje tyto požadavky: Vstup do mobilního domu musí být řešen bez schodu nebo s rampou o maximálním sklonu 1:16 (6,25 %). Vstupní dveře musí mít minimální šířku průchodu 0,8 metru (šířka křídla 0,9 metru). Vnitřní dveře musí mít minimální šířku průchodu 0,8 metru. Chodby musí mít minimální šířku 1,2 metru pro možnost otočení vozíku. Koupelna musí mít rozměry minimálně 2,2 × 2,2 metru s prostorem pro otočení vozíku a toaletu umístěnou s bočním nástupním prostorem minimálně 0,9 metru. Umyvadlo musí být podjezdné vozíkem, sprchový kout musí být bez vyšší vaničky (s odtokem v podlaze) a vybaven madly.

V praxi většina standardních mobilních domů tyto parametry nesplňuje, protože jsou navrženy pro běžné uživatele a snaží se maximalizovat využití plochy. Pokud potřebujete bezbariérový mobilní dům, je nutné jej objednat jako zakázkovou výrobu s bezbariérovou úpravou, což obvykle zvýší cenu o 10 až 20 % oproti standardnímu provedení.

Změny v letech 2024-2025 – souhrn nejdůležitějších novinek

Roky 2024 a 2025 přinesly zásadní změny v legislativě ovlivňující mobilní domy. Níže shrnujeme nejdůležitější změny, které každý majitel nebo zájemce o mobilní dům musí znát.

Od 1. července 2024 nabyla účinnosti vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu, která nahradila vyhlášku č. 501/2006 Sb. a vyhlášku č. 268/2009 Sb. Hlavní změny zahrnují zjednodušení odstupových vzdáleností staveb (jednotné pravidlo 2 metry od hranice pozemku místo složitých sklopných výšek), snížení požadavků na parkování (1 stání na 120 m² místo 2 stání na dům) a liberalizaci požadavků na výšku místností a oslunění.

Od 1. srpna 2023 vstoupila v platnost novela vyhlášky č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb provedená vyhláškou č. 232/2023 Sb., která mimo jiné zpřísnila požadavky na požární bezpečnost prostor pro skupinovou péči o děti. Tato změna se mobilních domů přímo nedotýká, pokud nejsou používány pro provoz dětské skupiny.

Od 1. srpna 2023 nabyl účinnosti § 14 odst. 2 vyhlášky č. 23/2008 Sb. (ve znění novely č. 232/2023 Sb.) vyžadující instalaci autonomních detektorů kouře v rodinných domech. Tento požadavek se vztahuje i na mobilní domy a znamená povinnost instalovat detektory kouře minimálně v každé ložnici a na každé únikové cestě.

Od 1. března 2025 nabyla účinnosti vyhláška č. 43/2025 Sb. o hygienických limitech pro vnitřní prostředí, která nahradila vyhlášku č. 6/2003 Sb. Nová vyhláška aktualizovala limity pro oxid uhličitý, formaldehyd, těkavé organické látky a azbestová vlákna podle nejnovějších poznatků o vlivu kvality vzduchu na zdraví. Pro majitele mobilních domů to v praxi znamená nutnost zajistit dostatečné větrání a používat certifikované stavební materiály s nízkou emisí škodlivých látek.

Od 1. ledna 2024 byla zrušena vyhláška č. 398/2009 Sb. o bezbariérovém užívání staveb a nahrazena požadavky v § 29 vyhlášky č. 146/2024 Sb. a normou ČSN 73 4001. Tato změna v praxi znamená, že bezbariérové úpravy rodinných domů a mobilních domů jsou povinné pouze v případě, že v domě bydlí nebo se očekává pobyt osoby se sníženou mobilitou.

Praktické dopady vyhlášek na různé typy mobilních domů

Aplikace vyhlášek závisí na velikosti, typu a způsobu umístění mobilního domu. Níže uvádíme praktické dopady pro tři nejběžnější kategorie mobilních domů.

Malé rekreační mobilní domy do 25 m² na podvozku, používané sezónně, obvykle podléhají pouze základním požadavkům. Pokud jsou umístěny maximálně 90 dní v roce, nevyžadují stavební povolení ani kolaudaci podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16 stavebního zákona. Nicméně i tyto malé mobilní domy musejí splňovat požadavky vyhlášky č. 246/2001 Sb. na vybavení hasicím přístrojem a instalaci autonomních detektorů kouře, pokud jsou používány k přechodném ubytování. Požadavky na kvalitu vzduchu a větrání podle vyhlášky č. 43/2025 Sb. se vztahují pouze na objekty s trvalým pobytem, ale z hlediska zdraví a komfortu je doporučujeme dodržovat i u rekreačních domů.

Střední mobilní domy 25 až 55 m² určené k trvalému bydlení nebo celoročnímu rekreačnímu využití musejí splňovat většinu požadavků vyhlášek. Pokud jsou trvale umístěny na pozemku a připojeny k inženýrským sítím, vyžadují územní souhlas a ohlášení stavebnímu úřadu nebo stavební povolení (podle toho, zda jsou klasifikovány jako stavba nebo jako výrobek plnící funkci stavby). Musejí dodržovat odstupové vzdálenosti podle § 5 vyhlášky č. 146/2024 Sb., mít zajištěno parkování podle § 7, připojení na technickou infrastrukturu podle § 11, vybavení hasicím přístrojem a detektory kouře podle vyhlášky č. 246/2001 Sb. a č. 23/2008 Sb., a splňovat hygienické limity podle vyhlášky č. 43/2025 Sb.

Velké mobilní domy nad 55 m² nebo vícepatrové mobilní domy se postupují stejně jako klasické rodinné domy a musejí splňovat všechny požadavky vyhlášek bez výjimek. Navíc u nich mohou být přísnější požadavky na požární bezpečnost, například na šířku únikových cest, požární odolnost stropů mezi podlažími nebo instalaci elektrické požární signalizace.

Časté chyby při aplikaci vyhlášek na mobilní domy

V praxi pozorujeme řadu opakujících se chyb, které mohou vést k problémům při kolaudaci nebo při kontrole ze strany stavebního úřadu či hasičů. Níže uvádíme nejčastější chyby a jak se jim vyhnout.

Chyba č. 1: Nerespektování požárních odstupů. Mnoho stavebníků se domnívá, že pokud vyhláška č. 146/2024 Sb. umožňuje umístit mobilní dům 2 metry od hranice pozemku se souhlasem souseda, je to automaticky možné. Opomíjejí však, že je nutné dodržet také požární odstupy podle ČSN 73 0802, které mohou být podstatně větší (4 až 7 metrů). Řešení: Před umístěním mobilního domu si nechte zpracovat základní posouzení požární bezpečnosti autorizovanou osobou, která spočítá potřebné požární odstupy podle konstrukce vašeho mobilního domu a okolních staveb.

Chyba č. 2: Absence hasicího přístroje nebo autonomních detektorů kouře. Některí majitelé mobilních domů si myslí, že hasicí přístroj a detektory kouře jsou doporučení, nikoliv povinnost. Opak je pravdou – jejich absence porušuje vyhlášku č. 246/2001 Sb. a vyhlášku č. 23/2008 Sb. a může vést k pokutě až 50 000 Kč při kontrole požárního dozoru. Řešení: Zakupte minimálně jeden hasicí přístroj 6 kg s hasicí schopností 34A (cena asi 1 200 až 2 000 Kč) a autonomní detektory kouře do každé ložnice a na chodbu (cena asi 200 až 500 Kč za kus).

Chyba č. 3: Nedostatečné větrání a vysoká koncentrace CO₂. V úsporně zateplených mobilních domech s těsnými okny často dochází k problémům s kvalitou vzduchu, zejména při spaní více osob v jedné ložnici. Koncentrace CO₂ může vystoupit nad 2 000 ppm, což způsobuje únavu, bolesti hlavy a špatnou kvalitu spánku. Řešení: Zajistěte dostatečné větrání buď instalací ventilačních otvorů v oknech s možností regulace průtoku vzduchu nebo instalací nuceného větrání s rekuperací tepla.

Chyba č. 4: Použití nevhodných stavebních materiálů s vysokou emisí formaldehydu nebo VOC. Při snaze ušetřit někteří stavebníci použijí levné dřevotřískové desky nebo nekvalitní barvy s vysokou emisí těkavých látek. To může vést k překročení hygienických limitů podle vyhlášky č. 43/2025 Sb. a k nepříjemnému pachu a zdravotním problémům. Řešení: Při výběru materiálů preferujte certifikované výrobky s ekologickými značkami a nízkou emisí škodlivých látek. Po dokončení stavby nebo rekonstrukce zajistěte intenzivní větrání po dobu minimálně 4 týdnů.

Chyba č. 5: Nedostatek parkovacích míst nebo jejich nevhodné umístění. Někteří stavebníci zapomenou zajistit parkovací stání nebo jej umístí dále než 300 metrů od mobilního domu, což nesplňuje požadavky § 7 vyhlášky č. 146/2024 Sb. Řešení: Před podáním žádosti o územní souhlas ověřte, že máte zajištěno minimálně jedno parkovací stání o rozměrech 2,5 × 5 metrů ve vzdálenosti maximálně 300 metrů od mobilního domu, buď na vlastním pozemku nebo na jiném pozemku na základě smlouvy o nájmu parkovacího místa.

Právní texty vyhlášek – úplné znění klíčových paragrafů

V této sekci uvádíme úplné znění nejdůležitějších paragrafů vyhlášek, které se přímo vztahují na mobilní domy. Texty jsou citovány doslovně podle aktuálního znění platného k 1. listopadu 2025.

Vyhláška č. 146/2024 Sb., § 5 – Odstupové vzdálenosti

(1) Stavba se umisťuje minimálně 2 metry od hranice pozemku, s výjimkou hranice s pozemkem veřejného prostranství.

(2) Odstavec 1 se nevztahuje na: a) stavbu, pokud je její výška v místě nejbližším k hranici pozemku menší než 2 metry, b) technickou infrastrukturu, c) stavbu, pokud je takové umístění stavby v dané lokalitě obvyklé a odpovídá charakteru okolní zástavby.

(3) Pokud není dodržena vzdálenost podle odstavce 1 a nesplňuje se žádná z výjimek podle odstavce 2, je nutné získat písemný souhlas vlastníka sousední nemovitosti.

Vyhláška č. 146/2024 Sb., § 7 – Parkovací stání

(1) Pro stavby určené k bydlení nebo jejich změny se projektuje a buduje parkovací stání podle přílohy č. 1 k této vyhlášce.

(2) Parkovací stání se umisťuje na pozemku stavby, v budově nebo na samostatném pozemku ve vzdálenosti do 300 metrů od stavby měřeno nejkratší pěší trasou po veřejně přístupných komunikacích.

(3) Územně samosprávný celek může ve své územně plánovací dokumentaci stanovit parkovací standardy formou procentuální korekce v rozmezí 50 % až 150 % základního normativu uvedeného v příloze č. 1.

Vyhláška č. 246/2001 Sb., § 4 – Vybavení hasicími přístroji

(1) Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny zajistit, aby: a) objekty a prostory určené k pracovním činnostem a shromažďování osob byly vybaveny přenosnými hasicími přístroji odpovídajícího druhu a hasební schopnosti v souladu s normovými hodnotami stanovenými v příloze č. 1 k této vyhlášce,

(3) Přenosné hasicí přístroje musejí být udržovány v provozuschopném stavu, umístěny na viditelném a snadno dostupném místě a v případě potřeby označeny bezpečnostními značkami.

Vyhláška č. 23/2008 Sb., § 14 odst. 2 – Autonomní detektory kouře

(2) Rodinné domy musejí být vybaveny autonomními detektory kouře a hlášiči požáru umístěnými minimálně v každé ložnici a na každé únikové cestě. Autonomní detektory kouře musejí být instalovány na stropě nebo na stěně maximálně 30 cm pod stropem a udržovány v provozuschopném stavu.

Vyhláška č. 43/2025 Sb., § 3 – Větrání

(1) Obytné místnosti musejí být vybaveny přirozeným nebo nuceným větráním zajišťujícím dodávku čerstvého vzduchu v množství minimálně 25 m³ na osobu za hodinu při dlouhodobém pobytu.

(2) Nucené větrání musí zajistit minimální intenzitu výměny vzduchu 0,5násobku objemu místnosti za hodinu.

Vyhláška č. 43/2025 Sb., § 4 – Kvalita vzduchu

(1) Koncentrace oxidu uhličitého (CO₂) v obytných místnostech nesmí při běžném užívání překročit průměrnou hodnotu 1 200 ppm, přičemž krátkodobý špičkový limit je 2 500 ppm.

(2) Koncentrace formaldehydu ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodinový limit 50 μg/m³.

(3) Koncentrace těkavých organických látek (VOC) ve vnitřním vzduchu jsou stanoveny individuálně pro konkrétní látky (například benzen 5 μg/m³, toluen 300 μg/m³, ethylbenzen 200 μg/m³) podle přílohy č. 2 vyhlášky.

Reference a zdroje

[1] Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2021. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-283 Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[2] Vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 31. května 2024. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2024-146 Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[3] Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 232/2023 Sb. Ministerstvo vnitra ČR. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-23 Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[4] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 19/2021 Sb. Ministerstvo vnitra ČR. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-246 Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[5] Vyhláška č. 43/2025 Sb., o stanovení hygienických limitů chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2025. Účinnost od: 1. března 2025 Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[6] ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Praha: Český normalizační institut, 2009 včetně změn. Dostupné z: https://www.cnni.cz (zpoplatněná norma)

[7] ČSN 73 4001 Bezbariérové užívání staveb. Praha: Český normalizační institut, 2017 včetně změn. Dostupné z: https://www.cnni.cz (zpoplatněná norma)

[8] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Metodická pomůcka k aplikaci nového stavebního zákona na mobilní domy. Stanovisko MMR č. 5/2022, květen 2022. Dostupné online: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[9] Hasičský záchranný sbor ČR. Metodický pokyn k aplikaci vyhlášky č. 23/2008 Sb. na rodinné domy. 2023. Dostupné online: https://hzscr.gov.cz Naposledy ověřeno: 9. listopadu 2025

[10] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. ZRUŠENA s účinností od 1. července 2024, nahrazena vyhláškou č. 146/2024 Sb.

[11] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2009. ZRUŠENA s účinností od 1. července 2024, nahrazena vyhláškou č. 146/2024 Sb.

[12] Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2009. ZRUŠENA s účinností od 1. ledna 2024, nahrazena § 29 vyhlášky č. 146/2024 Sb. a ČSN 73 4001.

[13] Vyhláška č. 6/2003 Sb., o hygienických limitech pro vnitřní prostředí. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2003. ZRUŠENA s účinností od 1. března 2025, nahrazena vyhláškou č. 43/2025 Sb.

---

Poslední aktualizace: 16. listopadu 2025 (ověřeno na zakonyprolidi.cz) Autor: Legal Expert + Technical Writer pro Nový Rozměr Bydlení Další revize plánována: Květen 2026 Poznámka: Všechny právní texty a odkazy na vyhlášky byly ověřeny k datu aktualizace. Před zahájením stavby nebo rekonstrukce mobilního domu doporučujeme konzultaci s místním stavebním úřadem a autorizovanou osobou v oboru požární bezpečnost.